Biologická léčba lupénky – kdo má nárok, výhody a nevýhody

Lupénka patří mezi autoimunitní zánětlivá onemocnění. Imunitní systém člověka s psoriázou nepřiměřeně zrychluje tvorbu kožních buněk (keratinocytů). Zatímco u běžného člověka se kožní buňky obnovují přibližně za 28 dní, u osoby s lupénkou je to pouhých tři až šest dní.

Zrychlená tvorba keratinocytů vede ke ztlušťování a olupování pokožky. Tento proces se (spolu se zánětem) projevuje jako zarudlá a ztluštělá kůže.

Terapeutickým cílem při léčbě lupénky je regulovat imunitní systém – zpomalit množení kožních buněk a tlumit zánět. Pokud potlačíme imunitní systém neselektivně, částečně oslabíme klíčovou bariéru, která nás chrání před nástrahami okolního světa, jako jsou infekční mikroorganismy.

Člověk s oslabeným imunitním systémem je náchylnější k infekcím, zánětům, onemocněním krve, trávicím obtížím, ale také autoimunitním onemocněním nebo rakovině.

O tom, co jsou biologické léky a jaký je rozdíl mezi klasickými a biologickými léčivy, se dočtete v tomto článku.

Biologická léčiva na psoriázu patří mezi monoklonální protilátky (poznáte je podle toho, že jejich název končí na -mab). Jedná se o tělu přirozené bílkovinné molekuly, které mají schopnost selektivně se vázat na strukturu (antigen) na povrchu buňky a vyvolat tak účinek (vyslat signál), nebo naopak pouze zablokovat dané místo, aby se na něj nemohla navázat jiná molekula (blokovat signál).

Molekuly TNF-α, IL-12, IL-17 a IL-23 jsou prozánětlivé bílkoviny (cytokiny), které se v našem těle podílejí na zánětlivých procesech. Biologická léčba lupénky se zaměřuje právě na tyto molekuly, protože jejich selektivní blokádou dosáhneme snížení zánětu, který je hlavní příčinou obtíží při lupénce.

Bezpečnost

Bezpečnostní profil biologické léčby se odvíjí právě kvůli jejich selektivitě účinku. Pokud se zaměříme na mechanismus spouštějící zánět u lupénky, ale ostatní části imunitního systému zůstanou nedotčeny, imunita je ovlivněná méně, než při jejím celkovém útlumu.

Snášenlivost

V klinické praxi se ukázalo, že ukončení léčby lupénky z důvodu nežádoucích účinků je méně časté při biologické léčbě, než při klasické léčbě systémové.

Mezi nejčastější typy nežádoucích účinků biologik patří:

• reakce v místě vpichu (zarudnutí, svědění, mírná bolest),
• akutní reakce na infuzi (např. horečka, zimnice, nauzea a jiné),
• reakce zprostředkované IgE (například urtikarie, sípání nebo příznaky anafylaxe),
• zvýšený výskyt infekcí horních dýchacích cest, který se však časem snižuje.

Účinnost

Biologická léčba je účinná v léčbě psoriázy, a její účinek nastupuji rychleji. Člověk se závažnou lupénkou s lézemi po celém těle může dosáhnout úplného nebo téměř úplného vymizení kožních příznaků. Zlepšení běžně nastává také ve vlasové oblasti, na nehtech a zmírňuje se i bolest kloubů.

Omezení

Při biologické léčbě prakticky neexistují žádná omezení v životě pacienta.

Dávkování

Ačkoliv je biologická léčba téměř výhradně injekční, aplikuje se pouze každé 2 až 12 týdnů v závislosti na daném léku. Mnoho biologických léků je ve formě injekčních per, které si můžete aplikovat v pohodlí domova.

Oproti tomu se klasická systémová léčba podává denně nebo jednou týdně, v závislosti na konkrétním léku.

Biologické léky jsou ve formě injekčního pera nebo předplněné injekce. Injekční podání nemusí být každému příjemné a komplikace mohou nastat během dovolené/cestování, protože je tyto přírpavky obvykle nutné uchovávat nebo skladovat v chladu.

Mnoho lidí může vnímat biologickou léčbu jako něco nového, možná ne zcela prozkoumaného, a proto se bojí, co to s tělem udělá za 20–30 let. Strach z neznámého je přirozený.

Pravdou však je, že první biologické léky typu monoklonální protilátky byly schváleny již v roce 1986, tedy před téměř 40 lety. Vstup léků na trh je v současnosti velmi dobře regulován a kontrolován. Při každém novém léku se musí prokázat bezpečnost, účinnost a kvalita.