Biologická léčba lupénky – kdo má nárok, výhody a nevýhody

Lupénka patří mezi autoimunitní zánětlivá onemocnění. Imunitní systém člověka s psoriázou nepřiměřeně zrychluje tvorbu kožních buněk (keratinocytů). Zatímco u běžného člověka se kožní buňky obnovují přibližně za 28 dní, u osoby s lupénkou je to pouhých tři až šest dní.

Zrychlená tvorba keratinocytů vede ke ztlušťování a olupování pokožky. Tento proces se (spolu se zánětem) projevuje jako zarudlá a ztluštělá kůže.

Terapeutickým cílem při léčbě lupénky je regulovat imunitní systém – zpomalit množení kožních buněk a tlumit zánět. Pokud potlačíme imunitní systém neselektivně, částečně oslabíme klíčovou bariéru, která nás chrání před nástrahami okolního světa, jako jsou infekční mikroorganismy.

Člověk s oslabeným imunitním systémem je náchylnější k infekcím, zánětům, onemocněním krve, trávicím obtížím, ale také autoimunitním onemocněním nebo rakovině.

O tom, co jsou biologické léky a jaký je rozdíl mezi klasickými a biologickými léčivy, se dočtete v tomto článku.

Biologická léčiva na psoriázu patří mezi monoklonální protilátky. Jedná se o tělu přirozené bílkovinné molekuly, které mají schopnost selektivně se vázat na strukturu (antigen) na povrchu buňky a vyvolat tak účinek (vyslat signál), nebo naopak pouze zablokovat dané místo, aby se na něj nemohla navázat jiná molekula (blokovat signál).

Biologická léčiva na lupénku:

• adalimumab – blokátor TNF-α,
• etanercept – blokátor TNF-α,
• infliximab – blokátor TNF-α,
• guselkumab – blokátor IL-23,
• rizankizumab – blokátor IL-23A,
• ustekinumab – blokátor IL-12 a IL-23,
• sekukinumab – blokátor IL-17A,
• ixekizumab – blokátor IL-17A,
• brodalumab – blokátor IL-17RA,*
• certolizumab pegol – blokátor TNF-α (pouze pro léčbu psoriatické artritidy).

*uvedená léčiva se používají k léčbě ložiskové lupénky. Seznam nemusí být aktuální, protože segment biologických léků rychle roste. IL – interleukin, TNF – faktor nádorové nekrózy.

Téměř všechny biologické léky na psoriázu jsou monoklonální protilátky (poznáte je podle toho, že název léčiva končí na -mab). Etanercept je také biologické léčivo, ale patří mezi takzvané fúzní proteiny.

Molekuly TNF-α, IL-12, IL-17 a IL-23 jsou prozánětlivé bílkoviny (cytokiny), které se v našem těle podílejí na zánětlivých procesech. Jejich selektivní blokádou dosáhneme snížení zánětu, který je hlavní příčinou obtíží při lupénce.

Bezpečnost

Biologické léky jsou obecně bezpečné právě díky selektivitě účinku. Pokud se zaměříme na mechanismus spouštějící zánět u lupénky, ale ostatní části imunitního systému zůstanou nedotčeny, získáme účinný a především bezpečný lék.

Snášenlivost

Při klasické systémové léčbě psoriázy dochází často k vysazení léku kvůli nesnášenlivosti, kontraindikacím nebo vážným nežádoucím účinkům. Naopak, ukončení biologické léčby kvůli nežádoucím účinkům je raritní.

Nežádoucí účinky biologických léků jsou nejčastější:

• reakce v místě vpichu (zarudnutí, svědění, mírná bolest),
• alergické reakce,
• zvýšený výskyt infekcí horních dýchacích cest, který se však časem snižuje.

Účinnost

Biologická léčba je nejúčinnější terapií lupénky. Velmi často se u člověka se závažnou lupénkou s lézemi po celém těle dosahuje úplného nebo téměř úplného vymizení kožních příznaků. Výrazné zlepšení nastává také ve vlasové oblasti, na nehtech a zmírňuje se i bolest kloubů.

Omezení

Při biologické léčbě prakticky neexistují žádná omezení v životě pacienta, zatímco klasické systémové léky mohou způsobit citlivost na sluneční záření, případně je při jejich užívání nutné sledovat krevní parametry.

Dávkování

Ačkoliv je biologická léčba téměř výhradně injekční, musí se aplikovat pouze každé 2 až 12 týdnů v závislosti na daném léku. Výjimkou je etanercept, který se podává každý týden. Mnoho biologických léků je ve formě injekčních per, které si můžete aplikovat v pohodlí domova.

Oproti tomu se klasická léčba užívá každý den (acitretin, cyklosporin) nebo každý týden (metotrexát).

Biologické léky jsou ve formě injekčního pera nebo předplněné injekce. Injekční podání nemusí být každému příjemné a komplikace mohou nastat během dovolené/cestování, protože tyto přípravky se obvykle musí uchovávat v chladu.

Mnoho lidí může vnímat biologickou léčbu jako něco nového, možná ne zcela prozkoumaného, a proto se bojí, co to s tělem udělá za 20–30 let. Strach z neznámého je přirozený.

Pravdou však je, že první biologické léky typu monoklonální protilátky byly schváleny již v roce 1986, tedy před téměř 40 lety. Vstup léků na trh je v současnosti velmi dobře regulován a kontrolován. Při každém novém léku se musí prokázat bezpečnost, účinnost a kvalita.